Hlavní menu
Vyhledávání
Kontakt
Obecní úřad Vícenice
Vícenice č.p. 31
676 02
telefon:
568 423 400
mobil:
723 901 453
e-mail:
ou-vicenice@volny.cz
www:
www.vicenice.cz
IČ: 44065531

Úřední den:
pondělí:
17.30 - 19.00 hod.

ID datové schránky:
695aqjk

Statistika
                           1/1993 Sb. 
                             ÚSTAVA 
                         ČESKÉ REPUBLIKY 
                    ze dne 16. prosince 1992 
Změna: 347/1997 Sb. 
Změna: 300/2000 Sb. 
Změna: 448/2001 Sb. 
Změna: 395/2001 Sb. 
Změna: 515/2002 Sb. 
 
     Česká národní rada se usnesla na tomto ústavním zákoně: 
 
                            PREAMBULE 
 
     My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 
 
     v čase obnovy samostatného českého státu, 
 
     věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české 
i státnosti československé, 
 
     odhodláni  budovat,  chránit  a  rozvíjet  Českou republiku v 
duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody 
jako vlast rovnoprávných, svobodných  občanů, kteří jsou si vědomi 
svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, 
jako  svobodný a  demokratický stát,  založený na  úctě k  lidským 
právům a na zásadách občanské společnosti, 
jako součást rodiny evropských a světových demokracií, 
 
     odhodláni  společně  střežit  a  rozvíjet  zděděné přírodní a 
kulturní, hmotné a duchovní bohatství, 
 
     odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu, 
 
     prostřednictvím  svých svobodně  zvolených zástupců přijímáme 
tuto Ústavu České republiky 
 
                           HLAVA PRVNÍ 
                       Základní ustanovení 
 
                               Čl.1 
 
     (1) Česká  republika je  svrchovaný, jednotný  a demokratický 
právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. 
 
     (2) Česká republika dodržuje  závazky, které pro ni vyplývají 
z mezinárodního práva. 
 
                               Čl.2 
 
     (1) Lid   je  zdrojem   veškeré  státní   moci;  vykonává  ji 
prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. 
 
     (2) Ústavní zákon může stanovit,  kdy lid vykonává státní moc 
přímo. 
 
     (3) Státní moc slouží všem občanům  a lze ji uplatňovat jen v 
případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. 
 
     (4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo 
nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.  
 
                               Čl.3 
 
     Součástí  ústavního   pořádku  České  republiky   je  Listina 
základních práv a svobod.  
 
                               Čl.4 
 
     Základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci.  
 
                               Čl.5 
 
     Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku 
a volné   soutěži   politických   stran   respektujících  základní 
demokratické  principy  a  odmítajících  násilí  jako prostředek k 
prosazování svých zájmů.  
 
                               Čl.6 
 
     Politická  rozhodnutí  vycházejí  z  vůle  většiny  vyjádřené 
svobodným hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšin.  
 
                               Čl.7 
 
     Stát  dbá  o  šetrné  využívání  přírodních  zdrojů a ochranu 
přírodního bohatství.  
 
                               Čl.8 
 
     Zaručuje se samospráva územních samosprávných celků.  
 
                               Čl.9 
 
     (1) Ústava  může  být  doplňována  či  měněna pouze ústavními 
zákony. 
 
     (2) Změna  podstatných  náležitostí  demokratického  právního 
státu je nepřípustná. 
 
     (3) Výkladem  právních norem  nelze oprávnit  odstranění nebo 
ohrožení základů demokratického státu.  
 
                               Čl.10 
 
     Vyhlášené  mezinárodní  smlouvy,  k  jejichž  ratifikaci  dal 
Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí 
právního  řádu;  stanoví-li  mezinárodní  smlouva  něco jiného než 
zákon, použije se mezinárodní smlouva. 
 
                              Čl.10a 
 
     (1) Mezinárodní  smlouvou mohou být  některé pravomoci orgánů 
České   republiky   přeneseny   na   mezinárodní  organizaci  nebo 
instituci. 
 
     (2) K ratifikaci mezinárodní smlouvy  uvedené v odstavci 1 je 
třeba   souhlasu  Parlamentu,   nestanoví-li  ústavní   zákon,  že 
k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu. 
 
                              Čl.10b 
 
     (1) Vláda pravidelně a  předem informuje Parlament o otázkách 
souvisejících se závazky vyplývajícími  z členství České republiky 
v mezinárodní organizaci nebo instituci uvedené v čl. 10a. 
 
     (2) Komory   Parlamentu   se    vyjadřují   k   připravovaným 
rozhodnutím takové mezinárodní organizace nebo instituce způsobem, 
který stanoví jejich jednací řády. 
 
     (3) Zákon o  zásadách jednání a styku obou  komor mezi sebou, 
jakož i navenek, může svěřit výkon působnosti komor podle odstavce 
2 společnému orgánu komor. 
 
                               Čl.11 
 
     Území  České  republiky  tvoří  nedílný  celek,  jehož státní 
hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem.  
 
                               Čl.12 
 
     (1) Nabývání a  pozbývání státního občanství  České republiky 
stanoví zákon. 
 
     (2) Nikdo   nemůže  být   proti  své   vůli  zbaven  státního 
občanství.  
 
                               Čl.13 
 
     Hlavním městem České republiky je Praha.  
 
                               Čl.14 
 
     (1) Státními symboly České republiky jsou velký a malý státní 
znak,  státní barvy,  státní vlajka,  vlajka prezidenta republiky, 
státní pečeť a státní hymna. 
 
     (2) Státní symboly a jejich používání upraví zákon.  
 
                           HLAVA DRUHÁ 
                         Moc zákonodárná 
 
                               Čl.15 
 
     (1) Zákonodárná moc v České republice náleží Parlamentu. 
 
     (2) Parlament  je  tvořen  dvěma  komorami,  a to Poslaneckou 
sněmovnou a Senátem.  
 
                               Čl.16 
 
     (1) Poslanecká sněmovna má 200 poslanců, kteří jsou voleni na 
dobu čtyř let. 
 
     (2) Senát  má 81  senátorů, kteří  jsou voleni  na dobu šesti 
let. Každé dva roky se volí třetina senátorů.  
 
                               Čl.17 
 
     (1) Volby  do  obou  komor  se  konají  ve  lhůtě  počínající 
třicátým dnem před uplynutím volebního  období a končící dnem jeho 
uplynutí. 
 
     (2) Byla-li Poslanecká  sněmovna rozpuštěna, konají  se volby 
do šedesáti dnů po jejím rozpuštění.  
 
                               Čl.18 
 
     (1) Volby do Poslanecké sněmovny  se konají tajným hlasováním 
na základě  všeobecného, rovného a přímého  volebního práva, podle 
zásad poměrného zastoupení. 
 
     (2) Volby do  Senátu se konají  tajným hlasováním na  základě 
všeobecného,  rovného  a  přímého  volebního  práva,  podle  zásad 
většinového systému. 
 
     (3) Právo volit má každý  občan České republiky, který dosáhl 
věku 18 let.  
 
                               Čl.19 
 
     (1) Do Poslanecké sněmovny může  být zvolen každý občan České 
republiky, který má právo volit a dosáhl věku 21 let. 
 
     (2) Do Senátu  může být zvolen  každý občan České  republiky, 
který má právo volit a dosáhl věku 40 let. 
 
     (3) Mandát poslance nebo senátora vzniká zvolením.  
 
                               Čl.20 
 
     Další  podmínky výkonu  volebního práva,  organizaci voleb  a 
rozsah soudního přezkumu stanoví zákon.  
 
                               Čl.21 
 
     Nikdo nemůže být současně členem obou komor Parlamentu.  
 
                               Čl.22 
 
     (1) S  funkcí poslance  nebo senátora  je neslučitelný  výkon 
úřadu prezidenta  republiky, funkce soudce  a další funkce,  které 
stanoví zákon. 
 
     (2) Dnem, kdy se poslanec  nebo senátor ujal úřadu prezidenta 
republiky, nebo dnem,  kdy se ujal funkce soudce  nebo jiné funkce 
neslučitelné s  funkcí poslance nebo senátora,  zaniká jeho mandát 
poslance nebo senátora.  
 
                               Čl.23 
 
     (1) Poslanec složí slib na  první schůzi Poslanecké sněmovny, 
které se zúčastní. 
 
     (2) Senátor  složí  slib  na  první  schůzi  Senátu, které se 
zúčastní. 
 
     (3) Slib  poslance  a  senátora  zní:  "Slibuji věrnost České 
republice.  Slibuji,  že  budu  zachovávat  její  Ústavu a zákony. 
Slibuji na svou čest, že svůj  mandát budu vykonávat v zájmu všeho 
lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.".  
 
                               Čl.24 
 
     Poslanec nebo senátor se může svého mandátu vzdát prohlášením 
učiněným osobně na schůzi komory,  jejímž je členem. Brání-li mu v 
tom závažné okolnosti, učiní tak způsobem stanoveným zákonem.  
 
                               Čl.25 
 
     Mandát poslance nebo senátora zaniká 
  a) odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou, 
  b) uplynutím volebního období, 
  c) vzdáním se mandátu, 
  d) ztrátou volitelnosti, 
  e) u poslanců rozpuštěním Poslanecké sněmovny, 
  f) vznikem neslučitelnosti funkcí podle čl. 22.  
 
                               Čl.26 
 
     Poslanci a  senátoři vykonávají svůj mandát  osobně v souladu 
se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy.  
 
                               Čl.27 
 
     (1) Poslance  ani senátora  nelze postihnout  pro hlasování v 
Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo jejich orgánech. 
 
     (2) Za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo 
v jejich  orgánech nelze  poslance nebo  senátora trestně  stíhat. 
Poslanec nebo senátor podléhá  jen disciplinární pravomoci komory, 
jejímž je členem. 
 
     (3) Za   přestupky   poslanec   nebo   senátor   podléhá  jen 
disciplinární  pravomoci  komory,  jejímž  je  členem, pokud zákon 
nestanoví jinak. 
 
     (4) Poslance ani  senátora nelze trestně  stíhat bez souhlasu 
komory,  jejímž je  členem. Odepře-li  komora souhlas,  je trestní 
stíhání navždy vyloučeno. 
 
     (5) Poslance  nebo senátora  lze zadržet,  jen byl-li dopaden 
při  spáchání trestného  činu nebo  bezprostředně poté.  Příslušný 
orgán je povinen zadržení  ihned oznámit předsedovi komory, jejímž 
je  zadržený  členem;  nedá-li  předseda  komory  do  24 hodin  od 
zadržení souhlas k odevzdání  zadrženého soudu, je příslušný orgán 
povinen  ho  propustit.  Na  své  první  následující schůzi komora 
rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností.  
 
                               Čl.28 
 
     Poslanec   i   senátor   má   právo   odepřít   svědectví   o 
skutečnostech,  které se  dozvěděl v  souvislosti s  výkonem svého 
mandátu, a to i poté, kdy přestal být poslancem nebo senátorem.  
 
                               Čl.29 
 
     (1) Poslanecká   sněmovna   volí   a   odvolává   předsedu  a 
místopředsedy Poslanecké sněmovny. 
 
     (2) Senát volí a odvolává předsedu a místopředsedy Senátu.  
 
                               Čl.30 
 
     (1) Pro  vyšetření  věci   veřejného  zájmu  může  Poslanecká 
sněmovna zřídit  vyšetřovací komisi, navrhne-li  to nejméně pětina 
poslanců. 
 
     (2) Řízení před komisí upraví zákon.  
 
                               Čl.31 
 
     (1) Komory zřizují jako své orgány výbory a komise. 
 
     (2) Činnost výborů a komisí upraví zákon.  
 
                               Čl.32 
 
     Poslanec  nebo senátor,  který  je  členem vlády,  nemůže být 
předsedou  či místopředsedou  Poslanecké sněmovny  nebo Senátu ani 
členem parlamentních výborů, vyšetřovací komise nebo komisí.  
 
                               Čl.33 
 
     (1) Dojde-li  k  rozpuštění   Poslanecké  sněmovny,  přísluší 
Senátu přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu 
a vyžadovaly by jinak přijetí zákona. 
 
     (2) Senátu  však  nepřísluší  přijímat  zákonné  opatření  ve 
věcech  Ústavy,  státního  rozpočtu,  státního  závěrečného  účtu, 
volebního zákona a mezinárodních smluv podle čl. 10. 
 
     (3) Zákonné opatření může Senátu navrhnout jen vláda. 
 
     (4) Zákonné  opatření  Senátu   podepisuje  předseda  Senátu, 
prezident  republiky a  předseda vlády;  vyhlašuje se  stejně jako 
zákony. 
 
     (5) Zákonné  opatření Senátu  musí být  schváleno Poslaneckou 
sněmovnou  na  její  první   schůzi.  Neschválí-li  je  Poslanecká 
sněmovna, pozbývá další platnosti.  
 
                               Čl.34 
 
     (1) Zasedání komor  jsou stálá. Zasedání  Poslanecké sněmovny 
svolává  prezident  republiky  tak,  aby  bylo zahájeno nejpozději 
třicátý  den po  dni voleb;  neučiní-li tak,  sejde se  Poslanecká 
sněmovna třicátý den po dni voleb. 
 
     (2) Zasedání  komory  může  být  usnesením přerušeno. Celková 
doba,  po  kterou  může  být  zasedání  přerušeno, nesmí překročit 
sto dvacet dnů v roce. 
 
     (3) V  době  přerušení   zasedání  může  předseda  Poslanecké 
sněmovny  nebo  Senátu  svolat  komoru  ke  schůzi před stanoveným 
termínem. Učiní tak vždy, požádá-li  jej o to prezident republiky, 
vláda nebo nejméně pětina členů komory. 
 
     (4) Zasedání  Poslanecké  sněmovny   končí  uplynutím  jejího 
volebního období nebo jejím rozpuštěním.  
 
                               Čl.35 
 
     (1) Poslaneckou sněmovnu může  rozpustit prezident republiky, 
jestliže 
 a) Poslanecká sněmovna nevyslovila  důvěru nově jmenované vládě, 
     jejíž  předseda byl  prezidentem republiky  jmenován na návrh 
     předsedy Poslanecké sněmovny, 
 b) Poslanecká  sněmovna  se  neusnese  do  tří  měsíců o vládním 
     návrhu  zákona,  s  jehož  projednáním  spojila  vláda otázku 
     důvěry, 
 c) zasedání  Poslanecké sněmovny  bylo přerušeno  po dobu delší, 
     než je přípustné, 
 d) Poslanecká sněmovna nebyla po dobu delší tří měsíců způsobilá 
     se usnášet, ačkoliv nebylo  její zasedání přerušeno a ačkoliv 
     byla v té době opakovaně svolána ke schůzi. 
 
     (2) Poslaneckou  sněmovnu  nelze  rozpustit  tři  měsíce před 
skončením jejího volebního období.  
 
                               Čl.36 
 
     Schůze komor  jsou veřejné. Veřejnost může  být vyloučena jen 
za podmínek stanovených zákonem.  
 
                               Čl.37 
 
     (1) Společnou   schůzi  komor   svolává  předseda  Poslanecké 
sněmovny. 
 
     (2) Pro  jednání  společné  schůze  komor  platí  jednací řád 
Poslanecké sněmovny.  
 
                               Čl.38 
 
     (1) Člen vlády má právo účastnit se schůzí obou komor, jejich 
výborů a komisí. Udělí se mu slovo, kdykoliv o to požádá. 
 
     (2) Člen  vlády  je  povinen  osobně  se  dostavit  do schůze 
Poslanecké  sněmovny  na  základě  jejího  usnesení.  To platí i o 
schůzi výboru,  komise nebo vyšetřovací  komise, kde však  se člen 
vlády může dát zastupovat svým  náměstkem nebo jiným členem vlády, 
není-li výslovně požadována jeho osobní účast.  
 
                               Čl.39 
 
     (1) Komory jsou  způsobilé se usnášet  za přítomnosti alespoň 
jedné třetiny svých členů. 
 
     (2) K přijetí usnesení komory  je třeba souhlasu nadpoloviční 
většiny  přítomných  poslanců  nebo  senátorů, nestanoví-li Ústava 
jinak. 
 
     (3) K  přijetí  usnesení  o  vyhlášení  válečného  stavu  a k 
přijetí  usnesení  o  souhlasu  s  vysláním  ozbrojených sil České 
republiky mimo  území České republiky  nebo s pobytem  ozbrojených 
sil  jiných států  na území   České republiky,  jakož i  k přijetí 
usnesení   o  účasti   České  republiky   v  obranných   systémech 
mezinárodní organizace,  jíž je Česká  republika členem, je  třeba 
souhlasu  nadpoloviční  většiny   všech  poslanců  a  nadpoloviční 
většiny všech senátorů. 
 
     (4) K  přijetí  ústavního  zákona  a  souhlasu  k  ratifikaci 
mezinárodní smlouvy  uvedené v čl.  10a odst. 1  je třeba souhlasu 
třípětinové   většiny   všech   poslanců   a  třípětinové  většiny 
přítomných senátorů. 
 
                               Čl.40 
 
     K  přijetí volebního  zákona a  zákona o  zásadách jednání  a 
styku obou komor  mezi sebou, jakož i navenek  a zákona o jednacím 
řádu  Senátu je  třeba, aby  byl schválen  Poslaneckou sněmovnou a 
Senátem.  
 
                               Čl.41 
 
     (1) Návrhy zákonů se podávají Poslanecké sněmovně. 
 
     (2) Návrh  zákona  může  podat  poslanec,  skupina  poslanců, 
Senát,  vláda nebo  zastupitelstvo vyššího  územního samosprávného 
celku.  
 
                               Čl.42 
 
     (1) Návrh  zákona   o  státním  rozpočtu   a  návrh  státního 
závěrečného účtu podává vláda. 
 
     (2) Tyto návrhy  projednává na veřejné  schůzi a usnáší  se o 
nich jen Poslanecká sněmovna.  
 
                               Čl.43 
 
     (1)  Parlament rozhoduje  o vyhlášení  válečného stavu, je-li 
Česká  republika  napadena,  nebo  je-li  třeba  plnit mezinárodní 
smluvní závazky o společné obraně proti napadení. 
 
     (2) Parlament rozhoduje o  účasti České republiky v obranných 
systémech mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem. 
 
     (3) Parlament vyslovuje souhlas 
a) s vysláním  ozbrojených sil  České republiky  mimo území  České 
   republiky, 
b) s pobytem   ozbrojených  sil   jiných  států   na  území  České 
   republiky, 
 
nejsou-li taková rozhodnutí vyhrazena vládě. 
 
     (4) Vláda rozhoduje o vyslání ozbrojených sil České republiky 
mimo území České republiky a o pobytu ozbrojených sil jiných států 
na území České republiky, a to nejdéle na dobu 60 dnů, jde-li o 
a) plnění závazků  z mezinárodních smluv  o společné obraně  proti 
   napadení, 
b) účast  na  mírových   operacích  podle  rozhodnutí  mezinárodní 
   organizace, jíž  je Česká republika  členem, a to  se souhlasem 
   přijímajícího státu, 
c) účast   na   záchranných   pracích   při  živelních  pohromách, 
   průmyslových nebo ekologických haváriích. 
 
     (5) Vláda dále rozhoduje 
a) o průjezdu  ozbrojených  sil  jiných  států  přes  území  České 
   republiky nebo o jejich přeletu nad územím České republiky, 
b) o účasti   ozbrojených  sil   České  republiky   na  vojenských 
   cvičeních mimo území České republiky a o účasti ozbrojených sil 
   jiných států na vojenských cvičeních na území České republiky. 
 
     (6)  O  rozhodnutích  podle  odstavců  4  a 5 informuje vláda 
neprodleně obě komory Parlamentu.  Parlament může rozhodnutí vlády 
zrušit; ke zrušení rozhodnutí vlády postačuje nesouhlasné usnesení 
jedné z komor přijaté nadpoloviční většinou všech členů komory. 
 
                               Čl.44 
 
     (1) Vláda má právo vyjádřit se ke všem návrhům zákonů. 
 
     (2) Nevyjádří-li se vláda do třiceti  dnů od doby, kdy jí byl 
návrh zákona doručen, platí, že se vyjádřila kladně. 
 
     (3) Vláda  je   oprávněna  žádat,  aby   Poslanecká  sněmovna 
skončila projednávání vládního návrhu zákona do tří měsíců od jeho 
předložení, pokud s tím vláda spojí žádost o vyslovení důvěry.  
 
                               Čl.45 
 
     Návrh  zákona,   se  kterým  Poslanecká   sněmovna  vyslovila 
souhlas,  postoupí  Poslanecká   sněmovna  Senátu  bez  zbytečného 
odkladu.  
 
                               Čl.46 
 
     (1) Senát projedná návrh zákona a usnese se k němu do třiceti 
dnů od jeho postoupení. 
 
     (2) Senát  svým usnesením  návrh zákona  schválí nebo zamítne 
nebo  vrátí  Poslanecké  sněmovně  s  pozměňovacími  návrhy  anebo 
vyjádří vůli nezabývat se jím. 
 
     (3) Jestliže  se Senát  nevyjádří ve  lhůtě podle odstavce 1, 
platí, že je návrh zákona přijat.  
 
                               Čl.47 
 
     (1) Jestliže  Senát  návrh  zákona  zamítne,  hlasuje  o  něm 
Poslanecká  sněmovna znovu.  Návrh zákona  je přijat,  jestliže je 
schválen nadpoloviční většinou všech poslanců. 
 
     (2) Jestliže Senát  návrh zákona vrátí  Poslanecké sněmovně s 
pozměňovacími návrhy,  hlasuje o něm Poslanecká  sněmovna ve znění 
schváleném Senátem. Jejím usnesením je návrh zákona přijat. 
 
     (3) Jestliže  Poslanecká sněmovna  neschválí návrh  zákona ve 
znění schváleném Senátem, hlasuje znovu  o návrhu zákona ve znění, 
ve kterém  byl postoupen Senátu. Návrh  zákona je přijat, jestliže 
je schválen nadpoloviční většinou všech poslanců. 
 
     (4) Pozměňovací  návrhy nejsou  při projednávání  zamítnutého 
nebo vráceného návrhu zákona v Poslanecké sněmovně přípustné.  
 
                               Čl.48 
 
     Jestliže Senát  vyjádří vůli nezabývat se  návrhem zákona, je 
tímto usnesením návrh zákona přijat.  
 
                               Čl.49 
 
     K ratifikaci mezinárodních smluv 
a) upravujících práva a povinnosti osob, 
b) spojeneckých, mírových a jiných politických, 
c) z nichž   vzniká   členství   České   republiky  v  mezinárodní 
   organizaci, 
d) hospodářských, jež jsou všeobecné povahy, 
e) o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu, 
je třeba souhlasu obou komor Parlamentu. 
 
                               Čl.50 
 
     (1) Prezident  republiky  má  právo  vrátit  přijatý  zákon s 
výjimkou zákona ústavního, s odůvodněním  do patnácti dnů ode dne, 
kdy mu byl postoupen. 
 
     (2) O  vráceném  zákonu  hlasuje  Poslanecká  sněmovna znovu. 
Pozměňovací návrhy nejsou  přípustné. Jestliže Poslanecká sněmovna 
setrvá  na vráceném  zákonu nadpoloviční  většinou všech poslanců, 
zákon se vyhlásí. Jinak platí, že zákon nebyl přijat.  
 
                               Čl.51 
 
     Přijaté  zákony  podepisuje   předseda  Poslanecké  sněmovny, 
prezident republiky a předseda vlády.  
 
                               Čl.52 
 
     (1) K platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen. 
 
     (2) Způsob  vyhlášení  zákona  a  mezinárodní smlouvy stanoví 
zákon. 
 
                               Čl.53 
 
     (1) Každý  poslanec  má  právo  interpelovat  vládu nebo její 
členy ve věcech jejich působnosti. 
 
     (2) Interpelovaní  členové vlády  odpovědí na  interpelaci do 
třiceti dnů ode dne jejího podání.  
 
 
                           HLAVA TŘETÍ 
                           Moc výkonná 
 
                       Prezident republiky 
 
                               Čl.54 
 
     (1) Prezident republiky je hlavou státu. 
 
     (2) Prezidenta  republiky volí  Parlament na  společné schůzi 
obou komor. 
 
     (3) Prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný.  
 
                               Čl.55 
 
     Prezident  republiky se  ujímá úřadu  složením slibu. Volební 
období  prezidenta republiky  trvá pět  let a  začíná dnem složení 
slibu.  
 
                               Čl.56 
 
     Volba  se koná  v posledních  třiceti dnech  volebního období 
úřadujícího  prezidenta  republiky.  Uvolní-li  se úřad prezidenta 
republiky, koná se volba do třiceti dnů.  
 
                               Čl.57 
 
     (1) Prezidentem  republiky může  být zvolen  občan, který  je 
volitelný do Senátu. 
 
     (2) Nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou.  
 
                               Čl.58 
 
     (1) Navrhovat kandidáta  je oprávněno nejméně  deset poslanců 
nebo deset senátorů. 
 
     (2) Prezidentem  republiky je  zvolen kandidát,  který získal 
nadpoloviční většinu  hlasů všech poslanců  i nadpoloviční většinu 
hlasů všech senátorů. 
 
     (3) Nezíská-li žádný  z kandidátů nadpoloviční  většinu hlasů 
všech  poslanců a  všech senátorů,  koná se  do čtrnácti dnů druhé 
kolo volby. 
 
     (4) Do druhého kola postupuje kandidát, který získal nejvyšší 
počet  hlasů  v  Poslanecké  sněmovně,  a  kandidát,  který získal 
nejvyšší počet hlasů v Senátu. 
 
     (5) Je-li více kandidátů, kteří získali stejný nejvyšší počet 
hlasů v  Poslanecké sněmovně, nebo  více kandidátů, kteří  získali 
stejný nejvyšší  počet hlasů v  Senátu, sečtou se  hlasy odevzdané 
pro ně v obou komorách.  Do druhého kola postupuje kandidát, který 
takto získal nejvyšší počet hlasů. 
 
     (6) Zvolen  je  kandidát,  který  získal nadpoloviční většinu 
hlasů přítomných poslanců i  nadpoloviční většinu hlasů přítomných 
senátorů. 
 
     (7) Nebyl-li prezident  republiky zvolen ani  ve druhém kole, 
koná se do  čtrnácti dnů třetí kolo volby, v  němž je zvolen ten z 
kandidátů  druhého kola,  který získal  nadpoloviční většinu hlasů 
přítomných poslanců a senátorů. 
 
     (8) Nebyl-li prezident  republiky zvolen ani  ve třetím kole, 
konají se nové volby.  
 
                               Čl.59 
 
     (1) Prezident   republiky  složí   slib  do   rukou  předsedy 
Poslanecké sněmovny na společné schůzi obou komor. 
 
     (2) Slib  prezidenta  republiky  zní:  "Slibuji věrnost České 
republice.  Slibuji,  že  budu  zachovávat  její  Ústavu a zákony. 
Slibuji na  svou čest, že  svůj úřad budu  zastávat v zájmu  všeho 
lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.".  
 
                               Čl.60 
 
     Odmítne-li prezident republiky složit slib nebo složí-li slib 
s výhradou, hledí se na něho, jako by nebyl zvolen.  
 
                               Čl.61 
 
     Prezident  republiky  se  může  vzdát  svého  úřadu  do rukou 
předsedy Poslanecké sněmovny.  
 
                               Čl.62 
 
     Prezident republiky 
 a) jmenuje  a odvolává  předsedu a  další členy  vlády a  přijímá 
    jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi, 
 b) svolává zasedání Poslanecké sněmovny, 
 c) rozpouští Poslaneckou sněmovnu, 
 d) pověřuje  vládu,  jejíž  demisi  přijal  nebo  kterou odvolal, 
    vykonáváním  jejích  funkcí  prozatímně  až  do jmenování nové 
    vlády, 
 e) jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy, 
 f) jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu, 
 g) odpouští a  zmírňuje tresty uložené  soudem, nařizuje, aby  se 
    trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li  zahájeno, aby se v něm 
    nepokračovalo, a zahlazuje odsouzení, 
 h) má  právo vrátit  Parlamentu přijatý  zákon s  výjimkou zákona 
    ústavního, 
 i) podepisuje zákony, 
 j) jmenuje  prezidenta  a  viceprezidenta  Nejvyššího kontrolního 
    úřadu, 
 k) jmenuje členy Bankovní rady České národní banky, 
 l) vyhlašuje referendum o přistoupení  České republiky k Evropské 
    unii a jeho výsledek. 
 
                               Čl.63 
 
     (1) Prezident republiky dále 
 a) zastupuje stát navenek, 
 b) sjednává   a  ratifikuje   mezinárodní  smlouvy;   sjednávání 
     mezinárodních  smluv  může  přenést  na  vládu  nebo  s jejím 
     souhlasem na její jednotlivé členy, 
 c) je vrchním velitelem ozbrojených sil, 
 d) přijímá vedoucí zastupitelských misí, 
 e) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí, 
 f) vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu, 
 g) jmenuje a povyšuje generály, 
 h) propůjčuje  a uděluje  státní vyznamenání,  nezmocní-li k tomu 
    jiný orgán, 
 i) jmenuje soudce, 
 j) má právo udělovat amnestii. 
 
     (2) Prezidentovi  republiky přísluší  vykonávat i  pravomoci, 
které nejsou  výslovně v ústavním  zákoně uvedeny, stanoví-li  tak 
zákon. 
 
     (3) Rozhodnutí    prezidenta     republiky    vydané    podle 
odstavců 1 a 2  vyžaduje  ke  své  platnosti  spolupodpis předsedy 
vlády nebo jím pověřeného člena vlády. 
 
     (4) Za   rozhodnutí  prezidenta   republiky,  které  vyžaduje 
spolupodpis  předsedy  vlády  nebo  jím  pověřeného  člena  vlády, 
odpovídá vláda.  
 
                               Čl.64 
 
     (1) Prezident  republiky  má  právo  účastnit  se schůzí obou 
komor  Parlamentu,  jejich  výborů  a  komisí.  Udělí se mu slovo, 
kdykoliv o to požádá. 
 
     (2) Prezident  republiky má  právo účastnit  se schůzí vlády, 
vyžádat si od  vlády a jejích členů zprávy  a projednávat s vládou 
nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti.  
 
                               Čl.65 
 
     (1) Prezidenta  republiky nelze  zadržet, trestně  stíhat ani 
stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt. 
 
     (2) Prezident republiky  může být stíhán pro  velezradu, a to 
před Ústavním  soudem na základě  žaloby Senátu. Trestem  může být 
ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt. 
 
     (3) Trestní stíhání pro trestné  činy spáchané po dobu výkonu 
funkce prezidenta republiky je navždy vyloučeno.  
 
                               Čl.66 
 
     Uvolní-li  se  úřad  prezidenta  republiky  a  nový prezident 
republiky ještě  není zvolen nebo nesložil  slib, rovněž nemůže-li 
prezident  republiky svůj  úřad  ze  závažných důvodů  vykonávat a 
usnese-li se  na tom Poslanecká  sněmovna a Senát,  přísluší výkon 
funkcí podle čl. 63 odst. 1 písm. a), b),  c), d), e), h), i), j), 
čl. 63  odst. 2 předsedovi  vlády. Předsedovi  Poslanecké sněmovny 
přísluší  v  době,  kdy  předseda  vlády  vykonává vymezené funkce 
prezidenta  republiky, výkon  funkcí  prezidenta  republiky  podle 
čl. 62  písm. a),  b),  c),  d),  e),  k),  l);  uvolní-li se úřad 
prezidenta   republiky  v   době,  kdy   je  Poslanecká   sněmovna 
rozpuštěna, přísluší výkon těchto funkcí předsedovi Senátu. 
 
                              Vláda 
 
                               Čl.67 
 
     (1) Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci. 
 
     (2) Vláda se  skládá z předsedy vlády,  místopředsedů vlády a 
ministrů.  
 
                               Čl.68 
 
     (1) Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně. 
 
     (2) Předsedu  vlády  jmenuje  prezident  republiky  a na jeho 
návrh  jmenuje   ostatní  členy  vlády   a  pověřuje  je   řízením 
ministerstev nebo jiných úřadů. 
 
     (3) Vláda předstoupí  do třiceti dnů  po svém jmenování  před 
Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry. 
 
     (4) Pokud nově jmenovaná vláda  nezíská v Poslanecké sněmovně 
důvěru,  postupuje se  podle odstavců 2  a 3.  Jestliže ani  takto 
jmenovaná  vláda  nezíská   důvěru  Poslanecké  sněmovny,  jmenuje 
prezident  republiky předsedu  vlády na  návrh předsedy Poslanecké 
sněmovny. 
 
     (5) V  ostatních  případech  prezident  republiky  jmenuje  a 
odvolává na návrh předsedy vlády ostatní členy vlády a pověřuje je 
řízením ministerstev nebo jiných úřadů.  
 
                               Čl.69 
 
     (1) Člen vlády skládá slib do rukou prezidenta republiky. 
 
     (2) Slib člena  vlády zní: "Slibuji  věrnost České republice. 
Slibuji, že  budu zachovávat její  Ústavu a zákony  a uvádět je  v 
život. Slibuji na svou čest,  že budu zastávat svůj úřad svědomitě 
a nezneužiji svého postavení.".  
 
                               Čl.70 
 
     Člen vlády nesmí vykonávat  činnosti, jejichž povaha odporuje 
výkonu jeho funkce. Podrobnosti stanoví zákon.  
 
                               Čl.71 
 
     Vláda může  předložit Poslanecké sněmovně  žádost o vyslovení 
důvěry.  
 
                               Čl.72 
 
     (1) Poslanecká sněmovna může vyslovit vládě nedůvěru. 
 
     (2) Návrh  na  vyslovení  nedůvěry  vládě projedná Poslanecká 
sněmovna,  jen je-li  podán písemně  nejméně padesáti  poslanci. K 
přijetí  návrhu  je  třeba  souhlasu  nadpoloviční  většiny  všech 
poslanců.  
 
                               Čl.73 
 
     (1) Předseda   vlády  podává   demisi  do   rukou  prezidenta 
republiky.  Ostatní   členové  vlády  podávají   demisi  do  rukou 
prezidenta republiky prostřednictvím předsedy vlády. 
 
     (2) Vláda podá  demisi, jestliže Poslanecká  sněmovna zamítla 
její  žádost  o  vyslovení   důvěry  nebo  jestliže  jí  vyslovila 
nedůvěru. Vláda podá demisi vždy po ustavující schůzi nově zvolené 
Poslanecké sněmovny. 
 
     (3) Podá-li   vláda   demisi   podle   odstavce 2,  prezident 
republiky demisi přijme.  
 
                               Čl.74 
 
     Prezident republiky  odvolá člena vlády,  jestliže to navrhne 
předseda vlády.  
 
                               Čl.75 
 
     Prezident  republiky  odvolá  vládu,  která  nepodala demisi, 
ačkoliv ji byla povinna podat.  
 
                               Čl.76 
 
     (1) Vláda rozhoduje ve sboru. 
 
     (2) K přijetí  usnesení vlády je  třeba souhlasu nadpoloviční 
většiny všech jejích členů.  
 
                               Čl.77 
 
     (1) Předseda  vlády  organizuje   činnost  vlády,  řídí  její 
schůze, vystupuje  jejím jménem a  vykonává další činnosti,  které 
jsou mu svěřeny Ústavou nebo jinými zákony. 
 
     (2) Předsedu  vlády zastupuje  místopředseda vlády  nebo jiný 
pověřený člen vlády.  
 
                               Čl.78 
 
     K provedení zákona a v jeho mezích je vláda oprávněna vydávat 
nařízení.  Nařízení  podepisuje  předseda  vlády  a příslušný člen 
vlády.  
 
                               Čl.79 
 
     (1) Ministerstva  a jiné  správní úřady  lze zřídit  a jejich 
působnost stanovit pouze zákonem. 
 
     (2) Právní  poměry  státních  zaměstnanců  v ministerstvech a 
jiných správních úřadech upravuje zákon. 
 
     (3) Ministerstva,   jiné  správní   úřady  a   orgány  územní 
samosprávy  mohou  na  základě  a  v  mezích zákona vydávat právní 
předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.  
 
                               Čl.80 
 
     (1) Státní   zastupitelství  zastupuje   veřejnou  žalobu   v 
trestním řízení; vykonává i další úkoly, stanoví-li tak zákon. 
 
     (2) Postavení  a  působnost  státního  zastupitelství stanoví 
zákon.  
 
                          HLAVA ČTVRTÁ 
                           Moc soudní 
 
                               Čl.81 
 
     Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy.  
 
                               Čl.82 
 
     (1) Soudci  jsou  při  výkonu  své  funkce  nezávislí. Jejich 
nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. 
 
     (2) Soudce  nelze proti  jeho  vůli  odvolat nebo  přeložit k 
jinému  soudu; výjimky  vyplývající zejména  z kárné  odpovědnosti 
stanoví zákon. 
 
     (3) Funkce  soudce   není  slučitelná  s   funkcí  prezidenta 
republiky,  člena Parlamentu  ani  s  jakoukoli funkcí  ve veřejné 
správě;  zákon  stanoví,  se  kterými  dalšími  činnostmi je výkon 
soudcovské funkce neslučitelný.  
 
                          Ústavní soud 
 
                               Čl.83 
 
     Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti.  
 
                               Čl.84 
 
     (1) Ústavní soud se skládá  z 15 soudců, kteří jsou jmenováni 
na dobu deseti let. 
 
     (2) Soudce  Ústavního  soudu  jmenuje  prezident republiky se 
souhlasem Senátu. 
 
     (3) Soudcem  Ústavního  soudu  může  být  jmenován  bezúhonný 
občan, který  je volitelný do  Senátu, má vysokoškolské  právnické 
vzdělání a byl nejméně deset let činný v právnickém povolání.  
 
                               Čl.85 
 
     (1) Složením  slibu do  rukou prezidenta  republiky se soudce 
Ústavního soudu ujímá své funkce. 
 
     (2) Slib soudce Ústavního soudu zní:  "Slibuji na svou čest a 
svědomí, že budu chránit  neporušitelnost přirozených práv člověka 
a práv občana, řídit se ústavními  zákony a rozhodovat podle svého 
nejlepšího přesvědčení nezávisle a nestranně.". 
 
     (3) Odmítne-li  soudce  složit  slib  nebo  složí-li  slib  s 
výhradou, hledí se na něho, jako by nebyl jmenován.  
 
                               Čl.86 
 
     (1) Soudce Ústavního soudu nelze  trestně stíhat bez souhlasu 
Senátu.  Odepře-li  Senát  souhlas,   je  trestní  stíhání  navždy 
vyloučeno. 
 
     (2) Soudce  Ústavního soudu  lze zadržet  jen, byl-li dopaden 
při spáchání  trestného činu, anebo  bezprostředně poté. Příslušný 
orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi Senátu. Nedá-li 
předseda  Senátu  do  24 hodin  od  zadržení  souhlas  k odevzdání 
zadrženého soudu, je příslušný orgán  povinen ho propustit. Na své 
první následující  schůzi Senát rozhodne  o přípustnosti trestního 
stíhání s konečnou platností. 
 
     (3) Soudce  Ústavního  soudu  má  právo  odepřít  svědectví o 
skutečnostech,  které  se  dozvěděl  v  souvislosti  s výkonem své 
funkce, a to i poté, kdy přestal být soudcem Ústavního soudu.  
 
                               Čl.87 
 
     (1) Ústavní soud rozhoduje 
 a) o zrušení zákonů nebo  jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li 
    v rozporu s ústavním pořádkem, 
 b) o zrušení  jiných právních  předpisů nebo  jejich jednotlivých 
    ustanovení,  jsou-li  v  rozporu   s  ústavním  pořádkem  nebo 
    zákonem, 
 c) o   ústavní   stížnosti   orgánů   územní   samosprávy   proti 
    nezákonnému zásahu státu, 
 d) o  ústavní  stížnosti proti  pravomocnému rozhodnutí  a jinému 
    zásahu  orgánů veřejné  moci do  ústavně zaručených základních 
    práv a svobod, 
 e) o opravném prostředku  proti rozhodnutí ve  věci ověření volby 
    poslance nebo senátora, 
 f) v  pochybnostech  o  ztrátě  volitelnosti  a o neslučitelnosti 
    výkonu funkcí poslance nebo senátora podle čl. 25, 
 g) o  ústavní  žalobě  Senátu  proti  prezidentu  republiky podle 
    čl. 65 odst. 2, 
 h) o návrhu prezidenta  republiky na zrušení  usnesení Poslanecké 
    sněmovny a Senátu podle čl. 66, 
 i) o opatřeních  nezbytných k  provedení rozhodnutí mezinárodního 
    soudu, které  je pro Českou republiku  závazné, pokud je nelze 
    provést jinak, 
 j) o tom, zda rozhodnutí o  rozpuštění politické strany nebo jiné 
    rozhodnutí týkající  se činnosti politické strany  je ve shodě 
    s ústavními nebo jinými zákony, 
 k) spory  o rozsah  kompetencí  státních  orgánů a  orgánů územní 
    samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu, 
 l) o opravném  prostředku proti  rozhodnutí prezidenta republiky, 
    že referendum  o přistoupení České  republiky k Evropské  unii 
    nevyhlásí, 
 m) o tom, zda postup při  provádění referenda o přistoupení České 
    republiky  k Evropské  unii je  v souladu  s ústavním  zákonem 
    o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii a se 
    zákonem vydaným k jeho provedení. 
 
     (2) Ústavní soud dále rozhoduje o souladu mezinárodní smlouvy 
podle  čl.  10a  a  čl.  49  s  ústavním  pořádkem, a to před její 
ratifikací.  Do  rozhodnutí  Ústavního  soudu  nemůže  být smlouva 
ratifikována. 
 
     (3) Zákon může stanovit, že namísto Ústavního soudu rozhoduje 
Nejvyšší správní soud 
 a) o   zrušení   právních  předpisů   nebo  jejich   jednotlivých 
    ustanovení, jsou-li v rozporu se zákonem, 
 b) spory  o rozsah  kompetencí  státních  orgánů a  orgánů územní 
    samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu. 
 
                               Čl.88 
 
     (1) Zákon stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat 
návrh na zahájení  řízení a další pravidla o  řízení před Ústavním 
soudem. 
 
     (2) Soudci Ústavního  soudu jsou při  svém rozhodování vázáni 
pouze ústavním pořádkem a zákonem podle odstavce 1. 
 
                               Čl.89 
 
     (1) Rozhodnutí Ústavního  soudu je vykonatelné,  jakmile bylo 
vyhlášeno způsobem  stanoveným zákonem, pokud Ústavní  soud o jeho 
vykonatelnosti nerozhodl jinak. 
 
     (2) Vykonatelná rozhodnutí  Ústavního soudu jsou  závazná pro 
všechny orgány i osoby. 
 
     (3) Rozhodnutí Ústavního soudu, kterým byl podle čl. 87 odst. 
2 vysloven nesoulad mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem, brání 
ratifikaci smlouvy do doby, než bude nesoulad odstraněn. 
 
                              Soudy 
 
                               Čl.90 
 
     Soudy jsou povolány především  k tomu, aby zákonem stanoveným 
způsobem poskytovaly  ochranu právům. Jen soud  rozhoduje o vině a 
trestu za trestné činy.  
 
                               Čl.91 
 
     (1) Soustavu  soudů  tvoří  Nejvyšší  soud,  Nejvyšší správní 
soud, vrchní, krajské a okresní  soudy. Zákon může stanovit jejich 
jiné označení. 
 
     (2) Působnost a organizaci soudů stanoví zákon.  
 
                               Čl.92 
 
     Nejvyšší  soud   je  vrcholným  soudním   orgánem  ve  věcech 
patřících  do  pravomoci  soudů  s  výjimkou  záležitostí, o nichž 
rozhoduje Ústavní soud nebo Nejvyšší správní soud.  
 
                               Čl.93 
 
     (1) Soudce  je jmenován  do funkce  prezidentem republiky bez 
časového omezení. Své funkce se ujímá složením slibu. 
 
     (2) Soudcem  může  být  jmenován  bezúhonný  občan,  který má 
vysokoškolské  právnické  vzdělání.  Další  předpoklady  a  postup 
stanoví zákon.  
 
                               Čl.94 
 
     (1) Zákon stanoví  případy, kdy soudci  rozhodují v senátu  a 
jaké  je  jeho  složení.  V  ostatních  případech  rozhodují  jako 
samosoudci. 
 
     (2) Zákon může  stanovit, ve kterých věcech  a jakým způsobem 
se na rozhodování soudů podílejí vedle soudců i další občané.  
 
                               Čl.95 
 
     (1) Soudce  je při  rozhodování vázán  zákonem a  mezinárodní 
smlouvou, která  je součástí právního  řádu; je oprávněn  posoudit 
soulad  jiného  právního  předpisu   se  zákonem  nebo  s  takovou 
mezinárodní smlouvou. 
 
     (2) Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení 
věci  použito,  je  v  rozporu  s  ústavním pořádkem, předloží věc 
Ústavnímu soudu. 
 
                               Čl.96 
 
     (1) Všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva. 
 
     (2) Jednání před  soudem je ústní a  veřejné; výjimky stanoví 
zákon. Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně.  
 
                           HLAVA PÁTÁ 
                     Nejvyšší kontrolní úřad 
 
                               Čl.97 
 
     (1) Nejvyšší  kontrolní  úřad  je  nezávislý  orgán. Vykonává 
kontrolu  hospodaření  se  státním   majetkem  a  plnění  státního 
rozpočtu. 
 
     (2) Prezidenta a viceprezidenta  Nejvyššího kontrolního úřadu 
jmenuje prezident republiky na návrh Poslanecké sněmovny. 
 
     (3) Postavení,  působnost,  organizační   strukturu  a  další 
podrobnosti stanoví zákon.  
 
                           HLAVA ŠESTÁ 
                       Česká národní banka 
 
                               Čl.98 
 
     (1)  Česká národní  banka je  ústřední bankou  státu. Hlavním 
cílem její činnosti je péče  o cenovou stabilitu; do její činnosti 
lze zasahovat pouze na základě zákona. 
 
     (2) Postavení, působnost a další podrobnosti stanoví zákon.  
 
                           HLAVA SEDMÁ 
                        Územní samospráva 
 
                               Čl.99 
 
     Česká  republika  se  člení  na  obce,  které jsou základními 
územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními 
samosprávnými celky. 
 
                              Čl.100 
 
     (1) Územní  samosprávné  celky  jsou  územními společenstvími 
občanů, která  mají právo na  samosprávu. Zákon stanoví,  kdy jsou 
správními obvody. 
 
     (2) Obec  je  vždy  součástí  vyššího  územního samosprávného 
celku. 
 
     (3) Vytvořit nebo  zrušit vyšší územní  samosprávný celek lze 
jen ústavním zákonem.  
 
                              Čl.101 
 
     (1) Obec je samostatně spravována zastupitelstvem. 
 
     (2) Vyšší  územní samosprávný  celek je  samostatně spravován 
zastupitelstvem. 
 
     (3) Územní    samosprávné    celky    jsou    veřejnoprávními 
korporacemi,  které mohou  mít vlastní  majetek a  hospodaří podle 
vlastního rozpočtu. 
 
     (4) Stát  může zasahovat  do činnosti  územních samosprávných 
celků,  jen   vyžaduje-li  to  ochrana  zákona,   a  jen  způsobem 
stanoveným zákonem.  
 
                              Čl.102 
 
     (1) Členové zastupitelstev  jsou voleni tajným  hlasováním na 
základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva. 
 
     (2) Funkční období zastupitelstva je čtyřleté. Zákon stanoví, 
za  jakých  podmínek  se  vyhlásí  nové  volby zastupitelstva před 
uplynutím jeho funkčního období.  
 
                              Čl.103 
 
                             zrušen 
 
                              Čl.104 
 
     (1) Působnost zastupitelstev může být stanovena jen zákonem. 
 
     (2) Zastupitelstvo obce rozhoduje ve věcech samosprávy, pokud 
nejsou    zákonem   svěřeny    zastupitelstvu   vyššího   územního 
samosprávného celku. 
 
     (3) Zastupitelstva  mohou  v  mezích  své  působnosti vydávat 
obecně závazné vyhlášky.  
 
                              Čl.105 
 
     Výkon státní správy lze  svěřit orgánům samosprávy jen tehdy, 
stanoví-li to zákon.  
 
                           HLAVA OSMÁ 
                Přechodná a závěrečná ustanovení 
 
                              Čl.106 
 
     (1) Dnem účinnosti  této Ústavy se  Česká národní rada  stává 
Poslaneckou   sněmovnou,   jejíž   volební   období   skončí  dnem 
6. června 1996. 
 
     (2) Do  doby  zvolení  Senátu  podle  Ústavy  vykonává funkce 
Senátu  Prozatímní  Senát.  Prozatímní  Senát  se ustaví způsobem, 
který  stanoví ústavní  zákon. Do  nabytí účinnosti  tohoto zákona 
vykonává funkce Senátu Poslanecká sněmovna. 
 
     (3) Poslaneckou  sněmovnu  nelze  rozpustit,  dokud  vykonává 
funkci Senátu podle odstavce 2. 
 
     (4) Do přijetí  zákonů o jednacím  řádu komor se  postupuje v 
jednotlivých komorách podle jednacího řádu České národní rady.  
 
                              Čl.107 
 
     (1) Zákon o volbách do Senátu  stanoví, jakým způsobem se při 
prvních volbách  do Senátu určí třetina  senátorů, jejichž volební 
období bude  dvouleté, a třetina senátorů,  jejichž volební období 
bude čtyřleté. 
 
     (2) Zasedání Senátu  svolá prezident republiky  tak, aby bylo 
zahájeno  nejpozději třicátý  den  po  dni voleb;  neučiní-li tak, 
sejde se Senát třicátý den po dni voleb.  
 
                              Čl.108 
 
     Vláda  České republiky  jmenovaná  po  volbách v  roce 1992 a 
vykonávající svou  funkci ke dni  účinnosti Ústavy se  považuje za 
vládu jmenovanou podle této Ústavy.  
 
                              Čl.109 
 
     Do doby zřízení státního  zastupitelství vykonává jeho funkce 
prokuratura České republiky.  
 
                              Čl.110 
 
     Do  31. prosince 1993  tvoří   soustavu  soudů  též  vojenské 
soudy.  
 
                              Čl.111 
 
     Soudci všech soudů České republiky vykonávající funkci soudce 
ke  dni  nabytí  účinnosti  této  Ústavy  se  považují  za  soudce 
jmenované podle Ústavy České republiky.  
 
                              Čl.112 
 
     (1) Ústavní  pořádek  České   republiky  tvoří  tato  Ústava, 
Listina  základních práv  a svobod,  ústavní zákony  přijaté podle 
této Ústavy a ústavní  zákony Národního shromáždění Československé 
republiky,  Federálního  shromáždění  Československé socialistické 
republiky  a České  národní rady  upravující státní  hranice České 
republiky  a   ústavní  zákony  České  národní   rady  přijaté  po 
6. červnu 1992. 
 
     (2) Zrušují   se   dosavadní    Ústava,   ústavní   zákon   o 
československé  federaci,  ústavní  zákony,   které  je  měnily  a 
doplňovaly, a  ústavní zákon České národní  rady č. 67/1990 Sb., o 
státních symbolech České republiky. 
 
     (3) Ostatní ústavní zákony platné na území České republiky ke 
dni účinnosti této Ústavy mají sílu zákona.  
 
                              Čl.113 
 
     Tato Ústava nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993. 
 
                           Uhde v. r. 
                           Klaus v. r. 

 

Novinky
Databáze neobsahuje žádnou novinku.
Úřední deska
Anketa
Líbí se Vám stránky obce Vícenice?

Jsou super! (4367 hl.)
 
Docela se mi zamlouvají. (2056 hl.)
 
Celkem to ujde. (1503 hl.)
 
Lepší než nic. (1532 hl.)
 
Nic moc. (1681 hl.)
 

Celkem hlasovalo: 11139

všechny ankety
Fotogalerie
Vícenice - 2
Vícenice v obrazech
zobrazení: 15803
známka: 3.00
Okolní obce
Služby v obci a odkazy
 
Web je postaven na enginu phpRS  |  RSS  |  Redakce  |  O webu  |  (c)2008